Odkládám knížku, zhasínám lampičku, ulehám a zavírám oči. Jako každý den i tentokrát přemítám o událostech uplynulého dne a bilancuji.
Odkládám knížku, zhasínám lampičku, ulehám a zavírám oči. Jako každý den i tentokrát přemítám o událostech uplynulého dne a bilancuji.
To jsem říct takto neměl, na toto jsem naopak měl upozornit. Úsměv starého pána na přechodu pro chodce jako odměna, že jsem zastavil a nechal jej projít. Mrzutá paní prodavačka, které jsem snad naopak zlepšil náladu úsměvem svým. Do mysli se mi neplánovaně vtěsnává vzpomínka na film Atlas mraků a příšerná scéna masokombinátu na zpracování lidského masa. Fuj, pryč s touhle myšlenkou, že jsem vůbec na ten film před čtyřmi měsíci šel. Kdybych už nebyl, tak tenhle film by ze mne vegetariána udělal zcela jistě. OK, tak co se ještě dnes stalo?
V práci je toho čím dál více, mám už asi stopadesát funkcí a některé věci mě fakt nebaví, ale když změním úhel pohledu, je fajn, že práci mám a že je o mou osobu a schopnosti zájem. Těším se na opravdové jaro, nemohu se dočkat, až začnu pracovat kolem domu a začnu ukrajovat z 25 bodového seznamu toho, co je třeba udělat a který jsem si přes zimu sepsal.
OK, už jsem skoro u konce s mým projektem, snad bude mít úspěch a bude k užitku. Ještě musím dodělat ten přehled, ale nevím jak. Mám to zakomponovat přímo do algoritmu? Asi ne, v případě tahače s valníkem by se špatně zjištovalo, které kontejnery patří k sobě a budou na jednom autě.... udělám jen seznam dle zemí s hmotnostními limity jen pro přehled a jako přidanou hodnotu programu. Super, vyřešeno.
Mám si po 15 letech koupit trumpetu? Asi jo, udělám si radost a na Vánoce si ji pořídím. Hm, ten bezdomovec, co si mi řekl o peníze na jídlo.... řekl jsem mu, ať jde se mnou a řekne si v hladovém okně, na co má chuť, nechtěl jsem mu dát peníze, aby si nekoupil chlast. Vzal si dvě šunkové bagety, jednu pro sebe a druhou pro svou spolubezdomovkyni. Měl jsem mu ale dát peníze, není moje starost, jestli mi lže a místo jídla si koupí chlast, na co si to hraju!? Příště mu dám peníze nebo jej pozvu na něco teplého. Bageta z chladničky, ach jo... Kde jsem to byl.. jo, trumpeta. Musím si ale sehnat správný nátrubek. Jaký já to kdysi vůbec měl? No nic, vyzkouším jich více a uvidím.
Bože děkuji ti za tento den, za svou rodinu, za zdraví, za práci, děkuji za skělou ženu, za pohodové vztahy v rodině i práci. Děkuji, že mohu žít v této skvělé zemi v mírném pásmu, v míru, že mám co na sebe, mám co jíst, pít, kde spát, koho milovat, že mám dostupnou zdravotní péči v kvalitě ve světě nevídané, teplou vodu, že mám oba rodiče se kterými skvěle vycházím a bratra, se kterým si rozumím a rádi se vídáme. Děkuji za vše, co se mi dnes i v životě stalo a stane, má to svůj význam, byť to pozitivně někdy nevypadá. Jsou ale horší věci, vše je ok, život je super, koukej si jej užít, jsi tu jen na skok, za 40 let už tu pravděpodobně stejně nebudeš, tak si hlavně s ničím nedělej starosti. OK, vše je v pořádku, už mohu usnout.
Hmm, v pondělí musím do Brna, snad mi už bude lépe a pustí mě ta úporná rýma a kašel, která mi znepříjemnila poslední služebku. Pak musím zase na dva dny do Prahy, snad to doděláme. Pak je konferenční hovor, musím se zúčastnit. Ok, to nějak dopadne. Čtvrtého zase služebka, devatého další. Pak snad už bude klidněji. Dobrý, dobrý, za chvíli vstávám, už by to chtělo vypnout mozek.
Otočný koš na nádobí v rohové skříňce kuchyňské linky se uvolnil, plastový držák se rozpadnul. Musím zajít do Ikei a koupit nový. Nezapomněl jsem zamknout vchodové dveře? A mám vůbec klíč z vnitřní strany dveří? Jo, mám, jsem si jistý, že jsem klíč vytahoval. DOST! To je peklo, Lucka už dávno spí a já tu šaškuju, místo abych sbíral síly na další den.
Další den, no jo, zítra musím v práci opravit to makro a zautomatizovat ten report, abych na to už nemusel myslet. A také poslat odpověd Akošovi a přečíst si tu 30 slajdovou prezentaci a vyvodit z toho přislušné kroky pro CZ. A kolegyně potřebuje pomoct s tím procesem. Ok, to všechno zítra udělám.
Sakra, to všechno udělám dnes, protože už je zítra!
Ok, snad usnu, když vyzkouším svou metodu z dětství. Už žádné myšlenky, už žádné myšlenky. Dívám se do zavřených oči a jen pozoruji. Někdy jsou to jen sem tam barevné skvrny, někdy vidím předměty, události, lidi, nesmysly. V posledním stádiu, znaven myšlenkami, ještě chytnu již pravidelně oddechující manželku za ruku. Až se nám bude zdát o procházce po pláži, budeme tam spolu.
Ta já jdu, dobrou.
Na bráně do mých snů mě vyhlíží můj průvodce.
Pak hned projdu kolem starce a moře...
Jsem na místě, snová pláž.
Často tu nebývám sám, mám si alespoň s kým popovídat. Paní ale dnes nemá povídací náladu, projdu jen tiše kolem.
S tím si také nepopovídám, hledí do budoucnosti a vyhlíží svou šťastnou vlnu. Jakmile ji spatří, vrhne se do oceánu. Když to nevyjde, bude to zkoušet znovu a znovu, po celý život.
Taková neudržovaná cesta v mém snu? No to se mi snad jen zdá!
No jo, manželka, jak usíná dříve než já, tak už tu byla a čekajíc na mě, chodila tam a zpět. Kde asi je?
Kam asi letí? Moment, ve snu mohu vlastně lítat také! Počkejte na mě!
Hele, hospůdka, tam už se dozajista potkám s manželkou. Kouknu klíčovou dírkou.
No to je nádhera!
Hezké sny i Vám. ;)
